Květnový koncert v Družbě, kde zahráli Stres a Dead Finks (připomeňte si report zde), byl vlastně jen warm-up party k hlavní události, kterou byl sobotní červnový Skate In June. Na velké skejtovací akci se organizačně podíleli Pessertive Crew, Food Not Bombs Plzeň a celá řada srdcařů a srdcařek z plzeňské subkulturní hudební scény. Takhle to máme rádi a takhle by to hlavně v ideálním případě mělo fungovat.

Nemáme jedinou fotku, proto jsme si dovolili použít super plakát od Jana Taitla a tímto děkujeme. Nestihl jsem totiž vyfotit vůbec nic - na akci jsem dorazil až chvíli poté, co dohrál Stepní Běžec z Prahy. Tahle acid-westernová paráda má očividně rychlejší nohy než já, protože mi zatím vždycky utekla a neměl jsem tu čest. Třeba příště, ovšem sedmipalec The Hateful 666/Devil's Mills jsem si pořídil nahned a je to lahůdka - Waldemar Matuška přebral na natáčení Limonádového Joea a řítí se na acidu a mescalu prérií. Součástí singlu s bílým vinylem je i komiks s texty, vizuálně doprovázející už tak dost hudebně výrazný westernový počin.

Toliko k rychlorecenzi singlu Stepního Běžce. Na Skate In June se nejen zuřivě řádí na skejtech, ale je i možnost si tu dát super epesní vegan hot dogy od Food Not Bombs Plzeň. Vedle pivko z pivovaru Bizon v Čižicích nedaleko Plzně. Na druhé straně stánek Divé Báry AKA No Church On Sunday. Na "Trojmostí" to žije a už se chystají na set zuřiví GxUxTxSx. Zběsilá hardcore punková parta mi připomněla kapelu Scientists a to brutálním coverem skladby Last Night. Ovšem i vlastní tvorba GxUxTxSx mě naživo hned chytla - thrashové chvilky, hardcore punk a do toho nejupřímnější skejťácký duch, kdy prkna doslova létala vzduchem a míjela se s tančícími lidmi, dětský crowdsurfing, je třeba vychovat další generaci rock'n'rollu. Takhle to má vypadat, na takových akcích se cítíme doma.

Poslední kapelou večera jsou australští Stepmother. Parta kolem Grahama Clise (Annihilation Time, Lecherous Gaze, Rot TV, Witch) drtí proto punk detroitského typu, je to rychlé, nahlas, ale zároveň se spoustou kytarových vyhrávek. Přijde mi, jako kdybych se svezl od Bo Diddleyho nebo Dicka Dalea, přes MC5, Motörhead a Damned až po Hudson Falcons. Prasklá struna? Nevadí, vyměníme během hraní, a začneme tu novou trápit s neutuchající vervou, je třeba vyzkoušet, co vydrží. Wolfmother jsou taky z Austrálie, ale tohle je trochu jiný kafe. Až se dostanu po koncertě domů z afterparty, jdu si Stepmother hned pustit.