Plzeňským zahájením festivalové sezóny byli letos legendární devadesátkoví funky hip-hopoví rockeři Fun Lovin' Criminals. Ti se objevili v putovním prostoru Leháro, který letos zakotvil na rohu ulic Lochotínská a Pod Vinicemi. Po sobotním promítání hokeje následoval koncert, na němž bylo narváno, ale bohužel ne úplně vyprodáno. My jsme u toho byli.
Startovní pivo v Sally Brown se nesmí ve slunečnou sobotu podcenit, pak rychle tramvají na zastávku Pod Záhorskem a do areálu Lehára. Přicházíme o pár minut později, než byl oficiální začátek, ale už se trefujeme do rozjetého mejdanu s Fun Lovin' Criminals. Kapela naplno hrne svůj typický mix devadesátkového zvuku hip-hopu a funky s tvrdšími pasážemi. Baví mě ta přehlídka rozličných fanynek a fanoušků - od německých turistek na výletě za oblíbenou kapelou, přes pankáče a rodinky s dětmi až po týpka v triku Brujeria. Věkový rozstřel je tu asi od sedmi do pětašedesáti let. Všichni mají jedno společné - přišli si užít newyorskou legendu.
Jakmile zazní Král New Yorku, cítím se jako ve filmu Goodfellas. Slunce zapadá nad Plzní a stage uprostřed zeleně už evokuje letní festivalová pódia. Stejně tak nekonečná fronta na pivo, učící člověka trpělivosti na venkovních akcích. Ještě Little Bit Further. Během songu Smoke 'Em zasype stage spousta zapálených špeků z řad fanoušků. Určitá spontánnost na koncertech se přece jen úplně neztratila. Obdivuji také kapelní sehranost - bubeník je rozjívený a ke svým rytmům umí kouzlit spoustu kudrlinek a frajeřinek s naprostou lehkostí, má ze všeho legraci. Kytarista umí znít chvíli bigbítově, pak zas odlehčeně a flirtovně funky. Basák střídá nástroje i během songů, trubka, basa, klávesy s efekty a samply. Do toho úžasně sehraného devadesátkového funky a groovy hip hopu je kulturní vložkou Bri'ish Eng-lish. FLC totiž sice vyšli z New Yorku, ale ne všichni členové jsou původně z USA, navíc v posledních letech přesídlili i do Velké Británie.
Členové kapely si všímají, jak publikum prožívá koncert, což je známka toho, že i na menší akci v Plzni jim stojí za to vydat ze sebe maximum a správně se propojit s lidmi, co na ně přišli. A to se cení. Sem tam vtípek, občas dobrý, někdy slabší. V tomhle jsme na tom podobně se šéfovou z Kids And Heroes - mnohdy jsme raději, když hudební uskupení mezi songy ani nemluví nebo jsou velmi lakonická.
Po hlavním koncertě následuje krátká pauza, FLC se vrací s provařeným hitem Scooby Snacks, válem Love Unlimited a vtipnou devadesátkovou sprosťárnou Big Night Out. Publikum už mají omotané kolem prstu, spousta lidí protančila celý večer a dost jich znalo i texty. Klatovy reprezentuje legendární DJ Želvín. A do toho FLC zahrají ještě jeden poslední song, na nějž jsem v duchu napjatě čekal a už ani nedoufal, že ho kapela vytáhne, protože je to pomalý kousek - neuvěřitelně romantická a něžná skladba We Have All The Time In The World. Díky ní jsem se úplně rozplynul a odcházím naprosto spokojený. Mazlivá kytara má zvuk lahodného deep southern soulu, jako by vypadla z alba Stronger Than Dirt od zlaté Big Mamy Thornton - to je mimochodem, dle mého skromného vkusu, jedno z nejlepších alb, která kdy byla nahrána.
Tony Lovin' Vrtačka