Vzpomeneme-li si na časy covidu, z většiny nejsou události té doby nijak pozitivní - bylo to po všech stránkách divné období, jako by ve zničeném postmoderním světě nebylo už tak problémů až nad hlavu. Spousta podniků, kterým už se předtím moc nedařilo, na časy viru dojela, festivaly byly v bezprostředním ohrožení a musely minimálně dva ročníky vynechat, než se daly věci jakžtakž do normálu. Ale jak to tak bývá, i v tom podivném období se našly síly a nápady na to, aby vzniklo něco nového.

Jednou z novinek v oblasti letních festivalů byla akce, zaměřená na moderní psychedelii, stoner rock a spřízněné žánry. Festival s názvem Stone Smoker vehnal čerstvý vítr do plachet místní scény a sdružil publikum, roztroušené po jiných festivalech a žánrových akcích. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ty fanoušky i kapely jsem vídal už předtím na spoustě stoner nebo psychedelic koncertů, ale až se Stone Smokerem se tomu všemu daly konkrétnější obrysy. Zatímco různě po Evropě se stoner a podobné festivaly objevily už dříve, u nás jsme si museli trochu počkat. Uprostřed covidového běsnění se v létě 2020 udál první ročník Stoner Smokeru a to na krásném místě, v legendárním undergroundovém doupěti ve Skalákově mlýně. Druhý ročník byl také tamtéž, z něho už jsem na Kids And Heroes psal report, pustili jsme tam tenkrát s Candy Flip DJs a spol. pár desek. Do třetice se v roce 2022 festival přesunul do Valče, ovšem třetí ročník poznamenala malá návštěvnost a v průběhu dost zkažené počasí, kdy to šlo od slunce přes mraky až po intenzivní déšť.

Letní verze festivalu si následně dala pauzu, v letech 2023 a 2024 proběhly pouze zimní verze Snow Stone Smoker v holešovickém klubu Cross. V roce 2025 pak bylo ticho po pěšině, aby se pak letos festival vrátil s plnou parádou. Nové místo, staří známí. Tentokrát zamířil festival na Frýdlantsko, do Horní Řasnice, konkrétně do Řasnické stodoly. To je jinak místo, kde se většinou pořádají svatby. Je tam krásně, příroda, klídek. Bavil jsem se s panem majitelem a provozovatelem a ptal se ho, jak se to sešlo, že tam najednou dělají festival. "V sezóně tady máme svatby, každou středu a sobotu, od jara do podzimu, takže jsme taky chtěli zkusit něco jinýho, no a máme tu festival!" Odvážný krok, ale sakra proč ne!

Pátek odpoledne. Vážíme dlouhou cestu autem z Plzně a dorážíme až večer. Máme čas akorát na to jít si pro pásky, projít si areál a porozhlédnout se kolem. Jdeme tahat DJ gear a zabydlujeme se ve výčepu Řasnické stodoly. Už v počátku je atmosféra festivalu vskutku rodinná - zatímco my s kolegou Horrorem stavíme gramofony a zvuk a připojuje se k nám francouzský DJ Loxic, vedle u výčepu vzniká spontánní obývák s promítačkou a noťasem. Za chvíli už parta vedle paří na noťasu hru našeho mládí, závodní zběsilost Need For Speed: Underground 2. Cítím se jako doma.

O půlnoci se lidi z areálu stahují do stodoly a my jdeme na věc s Tony Rocky Horror Vinyl Show feat. DJ Loxic. My s Horrorem pouštíme z desek, francouzský kolega má noťas. Hned jsme si lidsky krásně sedli, zjišťujeme, že kolega je tu s francouzskou partou hudebníků, z nichž část hrála před pár lety s kapelou Cheap Wine. Čas od půlnoci uteče jako voda v rytmu rock'n'rollu, psychedelie, punku, soulu a garáže a najednou jsou čtyři ráno. Desky uklízíme, ale afterparty jede dál venku u ohníčku, na poli na balíkách sena i ve stanovém městečku a na parkovišti. V sobotu je potřeba napřed nabrat trochu sil.

Až dosud měl Stepní Běžec rychlejší nohy než já, ovšem konečně se mi podařilo ho doběhnout! Prerijní soundtrack jak od Ennia Morriconeho je přerýván řevem; kaktusy a pouštní vzduch nám ošlehají tváře. Limonádový Joe už je na cestě. Do večera pak potkáváme tolik známých a kamarádů, že nevíme co dřív a vracíme se na stage až na pevnou dvojici českých psychedeliků a stonerů - Madhouse Express a Acid Row. Večer je díky téhle ďábelské dvojce už festivalová nálada na bodu varu. Stagediving, crowdsurfing, lidé létají vzduchem, obě kapely jsou ve vrcholné formě. Během koncertu Acidů se dočkáme i proroka v kápi a stříbrného kříže, který se postupně otočí hlavou dolů...

Půlnoc se přihnala svinským krokem a my se znovu protančíme za gramofony i s francouzským kolegou. Mejdan neutichá ani ve čtyři ráno a nakonec pouštíme do pěti, lidi jsou nesmrtelní. Vedle se zase hrají hry na noťasu. Řasnická stodola se proměnila v rodinné setkání starých přátel i nových tváří.

Když se královsky bavíte, čas letí. Neděle je tu a s ní i naši Blue Chesterfield v čele s plzeňskou reinkarnací Jeffreyho Lee Pierce z Gun Club, Davidem Jirkou. Odpoledne se proměňuje mezi sluncem a deštěm, Chesterfieldi nám vženou čerstvou krev do žil. Je to punk blues, je to country poezie a je to návykové. Z Plzně přijeli i další kamarádi, šílení krautrockoví a synťákoví China Soup. Jejich zvuk a hudební směřování se s léty proměnily, ale jiskra zůstala. Přijdu si jako na post punkové diskotéce i uprostřed odpoledne venku na louce. Sedmdesátkově znějící heavy rockoví Oakfarm z Německa nás vrátí zpátky v čase. Hippíci jak rock'n'roll káže. K vlnění v davu i válení v trávě je to při neděli ideální soundtrack. Rakouské Vampyres si pamatujeme třeba z koncertu v plzeňském klubu Divadlo pod lampou, kde hráli pár let zpátky. Tehdy to byl děsivý a pomalý gotický stoner rock s klávesami, tentokrát zněli úplně jinak. Sami nám to říkali, když jsme pak s nimi mluvili - změnili přístup a začali skládat a hrát víc groovy a rockové věci, změna jim sedla. Každopádně lidsky to byli vždycky miláčci.

Na závěr nás na hlavní stagi čekají dánští The Sonic Dawn, kteří jsou velkolepým završením festivalu. Šedesátková psychedelie přináší závan euforie a spoustu vlajících lidí. I malý festival dokáže velké divy. A je tohle opravdu závěr? Odpoledne jsme totiž jednoho interpreta vynechali. Ztratil se po cestě a místo velké stage nakonec bude hrát ve stodole. Francouzský bluesový bard DD Rey je pro mě (a zdaleka nejsem sám) překvapením celého festivalu a skrytým klenotem. Narvaná stodola se kývá do rytmu starého blues, one man band DD Rey valí bluesovky s příchutí country a kořenů rock'n'rollu, zvládá všechno sám, slide guitar, základní, avšak zuřivé bicí, foukací harmoniku. Na závěr je největší hvězdou Reyův pes; s Reyem se pak bavíme o muzice a životě na turné. Někomu nevěříte ani nos mezi očima. A u někoho hned víte, že je skutečný a myslí vážně to, co žije. U Reye jsem nepochyboval ani na vteřinu.

Pondělí znamená dlouhou cestu domů, déšť na čelním okně auta kamaráda, Samsara Blues Experiment z repráků a dlouhé smiřování s návratem do kruté reality. Jako je to vždycky po festivalu. Tímto děkujeme Vojtovi a jeho Stone Smoker crew, ať už místní partě z Řasnické stodoly nebo festivalovým DIY nadšencům a srdcařkám (zdravíme Karolínu), všem návštěvnicím i návštěvníkům, kapelám a tak dál. Kdo ví, co nás čeká, ale jedno je jasné - vzpomínky a zážitky ze čtvrtého Stone Smokeru nám už nikdo nevezme.

Tony Stoner Vrtačka