Obrovský nightliner tour bus německé společnosti Berlin Rock Coaches je pravděpodobně narvaný sýrem. Kdo že to má sýrovou ledničku? Ano, hádáte správně - Peter Doherty, známý z legendárních The Libertines nebo Babyshambles. Tentokrát ale přijel sám, jen s kytarou. Den po něm je třeba změnit náladu a odchytit si v Praze ještě kabaretní mistry The Tiger Lillies.

Z rozdivočeného seladona a neřízené střely Petera Dohertyho je hoteliér, chovatel psů a degustátor sýrů - i bez této kouzelné proměny ale mám chuť tomuhle floutkovi odpustit všechno už jen za tu jeho líbeznou En-glish. Vždycky ho bylo dost, ale spousta z nás pro něho měla slabost. Od jeho pražské návštěvy s Libertines uplynuly téměř čtyři roky a tentokrát se Peter vrátil v rámci jeho poetického sólového tour From the Baltic to the Bosphorus. Pokud chcete mít sbírku kompletní, tak letos bude na Rock For People s druhou kapelou, Babyshambles.

Nezjišťoval jsem si předem, z jakých skladeb sestaví Peter setlist na sólovém tour - čekal jsem něco od obou kapel a převážnou část sólovek. Opak byl pravdou. Během hodinky a půl v pražské Meet Factory jsme měli možnost slyšet hlavně songy od Libertines, něco málo od Babyshambles a minimum Dohertyho sólové tvorby. Až mě zamrzelo, že nepadla úžasně chytlavá folk pubová záležitost Hell To Pay At The Gates Of Heaven. Ale na tu si budu muset asi počkat, až s sebou bude Peter mít víc lidí do kapely. A pusťte si od Malviny Reynolds song I Don't Mind Failing - ten mě napadne vždycky, když slyším Hell To Pay... 

Peter Doherty se uvedl skromně, s akustickou kytarou, věšákem na bekovku a křesílkem. Moc toho nepotřebuje, protože jeho charisma samo plní sál, Meet Factory je příjemně zaplněná, ale ne vyprodaná, což je škoda. Pete má pořád ten rozpustilý klukovský pohled a od začátku je neodolatelný, když Can't Stand Me Now zkombinuje do medley s Run Run Run. Dochází mi, že uslyšíme hodně Libertines. Od zběsilé Horrorshow přecházíme ke křivé a kroucené melodii jedné z nejbolestivějších zpovědí Music When The Lights Go Out. Fanouškovský dav už si zpívá s Petem. Chcete Good Old Days? Tak dáme Good Old Days... Doherty se baví s fanoušky a vtipkuje o ginu v hrníčkách na čaj - Albion. Ještě cestou ze show si pak lidi zpívají návykovou What Katie Did. Je čas na divoké bomby Up The Bracket a What A Waster. Pak se dostáváme k songu Shoreleave, nahranému s doprovodnou kapelou The Puta Madres. Ten začíná výstižnými verši I never lost control, 'cause I never had control... Pete si ke hraní občas sedne, zdravotní komplikace spojené s cukrovkou nad ním visí jako Damoklův meč. Sem tam se k němu přidá na dva, tři songy chlápek s trubkou, jeho přicmrndávání mě ale spíš ruší než aby bylo k užitku.

Na cílovou rovinku si ale Peter stoupne a vyhecuje sál k finálnímu veselí během Don't Look Back Into The Sun a Time For Heroes od Libertines, uzavírá večer svou čerstvou skladbou Felt Better Alive ze stejnojmenného alba. Rychle pro podepsanou desku a navrch i plakát, škoda, že na spoustě shows dneska člověk dostane už předpodepsaný merch, tudíž nebyla možnost si s Peterem pohovořit. Třeba příště. Odcházím dojatý a rozněžněný.

Druhý večer patří též hudbě z Velké Británie, ovšem z naprosto odlišného ranku. O kabaretních virtuózech The Tiger Lillies jsem toho za mnoho let napsal celkem hodně, bohužel jsem také jeden z mála v rámci ČR a tak se děje, že už mě lidi i vykrádají (známka slávy a sráčství). Naposledy se u nás tenhle pekelný a zároveň zasněný kabaret zastavil v roce 2023 a to dokonce dvakrát. Jednou na jaře na turné, shrnujícím osvědčené klasiky a přinášejícím i novinky, s názvem From The Circus To The Cemetery - tenkrát v Divadle Archa vystoupilo pouze trio Jacques - Stout - Butenop. Podruhé to bylo na podzim s Orchestrem Berg v rámci koncertu, kde zaznělo celé konceptuální album The Devil's Fairground, které je poctou Praze a životu tam v divokých devadesátkách. Tiger Lillies jsou sice z Británie, ale jejich hudební kariéra v podstatě započala a vyvíjela se během devadesátek v porevoluční České republice, intenzivně koncertovali po hospodách a klubech v Praze, objevili se i v Plzni.

Tentokrát Tiger Lillies přivezli nové dílo s názvem Serenade From The Sewer (přesně v jejich duchu...) - kapela si vystačila bez orchestru, pouze ve třech základních členech. Na koncert se příznačně zmenšilo pódium v Lucerna Music Baru, do podlahy zajela kulatá část a show byla pro publikum převážně na sezení. Jacques a jeho kumpáni odehráli v Lucerně dokonce dva večery po sobě. První se kryl s Dohertym v Meet Factory, na druhém jsem už ale nechyběl.

Jakmile se naladíte na tragikomickou notu kapely, už se vezete celou dobu. Martyn Jacques se svými druhy téměř nemusejí mluvit, nemají to mezi skladbami zapotřebí. Jejich hudba nepůsobí jen na sluch, oni útočí i na další smysly, jejich nástroje a naléhavý projev dokážou znít jako různé situace ze života. Bravurně střídají nástroje, každý z nich totiž umí hrát na celou škálu klasických i ujetých instrumentů - bubeník Budi střídá paličky, metly, palice, v okovaných rukavicích sahá po valše, tasí různá gumová zvířátka, pískátka, hračičky. Basák Adrian krom svého úsporného a těžce znějícího kontrabasu vytahuje hudební pilu nebo kouzlí s těreminem. Martyn má v záloze krom své věrné tahací harmoniky i klavír nebo titěrné ukulele.

Serenade From The Sewer je čerstvým albem, navazujícím na tradice Tiger Lillies v tom nejlepším - rýpavé a rouhavé texty, co umí pobavit i vyděsit, procítěné melodie a příběhy ze dna společnosti. Jejich geniálním kouzlem je ta neuvěřitelná exploze emocí, kdy ve vteřině dokážete proletět jako na horské dráze od smíchu a zábavy k pláči a znechucení. Od úvodního Soho Songu se vezeme na vlnách temné podzemní stoky, jejíž proud řídí děsivá parta miláčků z kabaretu. Jak by řekli v komedii Velký flám: "A kde ta řeka končí? Podle Victora Huga - NIKDE!" Postavy se míhají - The Way It Goes... Smutné osudy ženy v songu Won't Come Out trochu připomínají liliovou klasiku Pretty Lisa, ovšem podanou hravější formou. Hudebníci se pod silnými vrstvami make-upu ksichtí, oplývají přirozeným komediálním talentem.

Pitoreskní, šklebivá a repetitivní skladba Stupid Life je typickým výsměchem Tiger Lillies životu a světu. Na song Happy má Budi za bicími připravený transparent, aby publikum vědělo, že má zpívat happy! Původně měla být v polovině koncertu pauza, hudebníci to ale vzali šmahem a jeli v kuse. Nějak jsme prošvihli Heroin. Ovšem stihli jsme klasickou šikanátorskou Bully Boys. Legrace stranou s posledním songem, kdy zbudou oči pro pláč. Birds are singing in Ukraine.

Tony Magor Vrtačka