Na začátku 70. let se zrodila výjimečná dívčí rocková kapela, která bořila zažité normy a vydláždila cestu budoucí generaci hudebníků a hlavně hudebnic. Jde o jednu z první dívčích rockových kapel vůbec, jenže nikdy pořádně neprorazila a zapadla tak trochu v zapomnění.

Na jejich odkaz poukázal v roce 1999 David Bowie v rozhovoru s magazínem Rolling Stone: 

“Jedna z nejvýznamnějších dívčích kapel amerického rocku zmizela beze stopy: Fanny. Byla to jedna z nejlepších rockových kapel své doby, někdy kolem roku 1973. Jsou stejně důležité jako kdokoliv jiný, jen to nebyla jejich chvíle. Oživte Fanny. A já budu mít pocit, že jsem splnil svůj úkol.”

Já jsem na kapelu Fanny narazila jen díky algoritmu youtube. Skupina mě zaujala natolik, že jsem se začala po nich více pídit. A po přečtení slov Davida Bowieho bohužel nemám na výběr a musím šířit osvětu. Prosím seznamte se s Fanny.

Skupinu založily sestry June Millington (kytara) a Jean Millington (baskytara). Jejich matka byla Filipínka a otec Američan. Už odmala měly sestry hudební vlohy a rodina je v tom podporovala. Žili na Filipínách a až v roce 1961 se odstěhovali do Sacramenta v Kalifornii, kde sestry začaly chodit na střední školu. Jenže kvůli jejich původu musely trpět rasistické prostředí a byly tak trochu odpadlíky. Možná i právě proto našly útěchu v hudbě - rockové hudbě. Jako malé se nejdříve samy naučily hrát na ukulele a později na kytary. Často společně hrály popové písničky a tím bavily příbuzné. Brzy zjistily, že díky jejich dovednostem je více přijímají i vrstevníci.

Založily tedy rockovou kapelu, která jim byla útočištěm. Už od začátku to braly vážně, často zkoušely a dokonce si nechaly předělat starý školní autobus, aby mohly objíždět koncerty.

V roce 1968 jejich bubenice Brie Brandt porodila dceru (na koncerty mimochodem jezdila ještě v šestém měsíci těhotenství). Zbytek skupiny to nesl velmi těžce, ale nešlo nic jiného dělat, musely najít náhradu. A tak se ke kapele přidala Alice de Buhr.

V roce 1969 se rozhodly odcestovat do Los Angeles. Řekly si, že buď uzavřou smlouvu s nahrávací společností, nebo skončí a vrátí se do školy. Naštěstí si jich všimla asistentka producenta Richarda Perryho, která byla z kapely nadšená. Perry rozeznal jejich hudební nadání a cenil si jejich serióznosti. A právě hledal kapelu, kterou by mohl mentorovat, a tak vznikla kapela Fanny.

Název kapely nemá žádný sexuální podtext. Na rozdíl od Velké Británie tento termín v USA nic neznamená, je to prostě jen úderné ženské jméno. Holky rozvěsily po L.A. plakáty s inzerátem “hledáme klávesačku”. Našly Nickey Barclay, podepsaly smlouvu s Reprise Records a čtveřice mohla na sobě začít makat.

“Věděla jsem, že mě každou vteřinu někdo posuzuje. Takže jsem se prostě snažila hrát co nejlépe a s maximálním nasazením. Měly jsme před sebou spoustu práce. To, co jsme dokázaly s Fanny, by se nedalo zvládnout, kdybych byla pořád sjetá a opilá.”

 - June Millington (z filmu Fanny: Right to Rock)

Kapela a další spřízněné duše pobývaly v tzv. Fanny Hill. Velkém domě, který byl plný zesilovačů a holek. Hrály muziku, zkoušely různé drogy a nikdo se neobtěžoval se příliš oblékat. Tak trochu mokrej sen každého chlapa. Jen škoda, že polovina z holek byly lesbičky. Bubenice Alice utekla z domova právě z tohoto důvodu. Téma homosexuality bylo na veřejnosti v té době nebezpečné a totálně tabu. Některé členky pro image kapely musely předstírat, že mají nebo hledají přítele.

Richard Perry produkoval první tři alba kapely. První stejnojmenné album Fanny bylo vydáno v roce 1970. Následující album s názvem Charity Ball vyšlo o rok později (1971) a jeho titulní skladba se umístila na 40. místě žebříčku Billboard Hot 100. Kapela dělala to samé, co ostatní kapely – dřely jako koně a věčně trávily čas na turné v mizerné dodávce. Věděly, že je okolní svět sleduje a nemohly si dovolit udělat chybu. Koncertovaly po celém světě a vystupovaly jako předkapela známých skupin, jako je Slade nebo Jethro Tull.

Především ve Velké Británii a Evropě se dočkaly uznání a respektu, který v USA nezažily. Až zde zjistily, že jejich název Fanny má jiný význam (ženské intimní partie, často používáno jako nadávka). Vůbec jim to ale nevadilo, vlastně šlo o úsměvnou slovní hříčku.

V Anglii získaly mnoho fanoušků, a to i mezi slavnými hudebníky. Jako velké fanynky Beatles, nemohly uvěřit tomu, že se na jejich již třetím albu s názvem Fanny Hill (1972) podílí Geoff Emerick zvukový inženýr Beatles. Album obsahovalo cover verze skladeb „Hey Bulldog“ od Beatles a „Ain't That Peculiar“ od Marvina Gaye, která se také umístila ve výše zmíněném žebříčku.

V roce 1973 vychází jejich čtvrté album Mothers Pride, které produkoval Todd Rundgren. Kritici album přijali pozitivně, ale v této době už byly na kapele poznat důsledky tvrdé práce. Za poslední čtyři roky vydaly čtyři alba - co rok to album. Neustále objížděly koncerty, psaly písničky, zkoušely či poskytovaly rozhovory. Kapela byla vyčerpaná a vztahy vypjaté.

A navíc po čtyřech albech to stále “nebylo ono”. Nebyl o ně tak velký zájem a nebyly tak velkým hitem, jaký si vydavatelství představovalo. Kapela nehrála pop, ale spíše melodický hard rock a vydělávala málo peněz. Vydavatelství vlastně ani nevědělo, co s nimi. Jak propagovat dívčí rockovou kapelu? Nikdo s tím neměl zkušenosti, a tak kapelu oblékli do více odhalujícího oblečení. Fakt geniální nápad, že?

I tohle byl pro June Millington jeden z posledních úderů. Se směrem kapely se neztotožňovala, cítila se uvězněná a celkově jí tento formát již nevyhovoval. A tak z kapely odešla hlavní kytaristka, na což záhy odešla i bubenice Alice de Buhr. Obě si ale přály, aby kapela pokračovala bez nich.

V roce 1974 kapela v nové sestavě vydává své poslední páté album Rock and Roll Survivors. Ke kapele se přidala původní bubenice Brie Brandt a Patti Quatro (sestra Suzi Quatro). Ironicky bylo toto album docela úspěšné. První singl „I've Had It“ se umístil na 79. místě žebříčku Billboard Hot 100. A druhý singl z alba „Butter Boy“, který napsala Jean Millington o vztahu s Davidem Bowiem, se stal jejich největším hitem - dostal se na 29. místo žebříčku. V době, kdy byl tento singl vydán, se skupina již úplně rozpadla.

To rozhodně ale neznamená konec. Členky kapely byly stále v oboru, pracovaly na svých solo kariérách, spolupracovaly s významnými hudebníky a přišly také rodinné povinnosti. Kapela Fanny předběhla svoji dobu, svět na ně nebyl připraven. Nechtěly dobýt svět svým sex-appealem, ale talentem a dovednostmi. Pařily, bavily se a hrály rock’n’roll jako jakákoliv jiná kapela. A právě tento přístup byl tak silnou inspirací pro ostatní. Pro mnohé (nejen ženy) to bylo poprvé, co viděli na podiu ženy hrát tak tvrdě, s takovou šťávou, urputností, ale zároveň sebevědomím. Fanny ukázaly, že to jde.

V roce 2018 se některé zbylé členky Fanny daly dohromady - June Millington (kytara), Jean Millington (baskytara) a Brie Brandt (bicí). Po téměř 50 letech oživily Fanny a společně vydaly album “Fanny Walked the Earth”. V té době jim táhlo na 70, ale i tak z alba slyšíte tu energii. Když to zvládají Rolling Stones, tak proč ne Fanny?

Kate Kizmiaz