Weed'n'roll Zine navazuje na tradici z magazínu Kids And Heroes a uvádí první (respektive dvanáctý, kdybychom počítali od prvního na Kids) Kabinet hudebních kuriozit. Návrat Kabinetu po zahájení fungování Weed'n'rollu byl nasnadě. Dnes se podíváme na zpěvačku a herečku Lotte Lenyu.
První díl kabinetu vyšel 8. července 2014 - byl to můj čerstvý nápad na rubriku a byl jsem na něj docela pyšný. Úvodní show si pro sebe uzmul Reverend Beat Man AKA Lightning Beat Man (The Monsters, Voodoo Rhythm Records) a následovali kupříkladu The Tiger Lillies, Screaming Lord Sutch nebo Sixto Rodriguez. Krom mě se do kabinetu zapojila z redakce pouze kolegyně Kate a tímto jí děkuji za sympatický weirdo hudební vkus. Také musím poděkovat šéfové z Kids And Heroes, protože i když byl kabinet mým vynálezem, stejně jsem se šel zeptat šéfové, zda můžeme ve značce pokračovat i s W'n'R. Jelikož nadšeně souhlasila, dnes jsme tu s dalším dílem. Vrátíme se v čase zhruba o sto let zpátky, do dob Výmarské republiky v Německu. Hlavní roli dnes večer hraje Karoline Wilhelmine Charlotte Blamauer, známá spíše pod uměleckým jménem Lotte Lenya.
Víte, odkud se vzal Alabama Song (Whisky Bar), který nahráli The Doors pro jejich eponymní debutové album? Jim Morrison byl možná totální hovado a hudební nástupce prokletých básníků, ale taky nebyl vůbec hloupý, naopak. Dokazuje to i fakt, že vyhrabal právě Alabama Song, známý ve své době také jako Moon Of Alabama, nazpívaný původně v roce 1930 právě zpěvačkou a herečkou Lotte Lenyou. Verze Doors je neuvěřitelně povedená a autentická díky tomu, že Morrison zachoval ten starý pocit, kdy song zní jako z lunaparku. Funhouse feeling.
Na původní verzi od Lotte je třeba se psychicky připravit, protože dnes, po téměř stu letech, zní ještě děsivěji a obskurněji. V dnešní extrémně zrychlené době tyhle nahrávky zní jako by promlouvaly přes nekonečnou propast času. A Moon Over Alabama je jen začátek, máme tu i strašidelnější nahrávky. Stačí se posunout ke spoustě skladeb pro operní kusy prvního manžela Lotte, Kurta Weilla. Ten spojoval síly s kumpánem Bertoltem Brechtem a spolu tvořili dnes už legendární kusy, jako byla Die Dreigroschenoper. Ta není jejich originální prací, jedná se o zpracování Žebrácké opery, původně napsané už v roce 1728. Z podžánru ballad opery je dodnes asi jediným známějším dílem, které zůstalo oblíbené, a to i díky zpracování od dvojky Weill & Brecht. Obsahuje kultovní song Mackie Messer, nazpívaný dlouhou řadou interpretů.
Mackie Messer v podání Lotte je až hororovým kouskem, s vrahounem v hlavní roli. Strach ze zabijáka, číhajícího za rohem metropole, je tu doslova hmatatelný. Ke strašidelné atmosféře skladby přispívá i to, s jakým klidem jsou tu vraždy zmíněny - jsou to v podstatě prostá konstatování, jako z denního tisku. Pocit bezpečí vám nedodají ani děsivě znějící klávesy, doprovázející zpěv. Není divu, že z těchto děl si vzali velkou inspiraci kabaretní mistři Tiger Lillies. Jejich variací na Žebráckou operu je album Two Penny Opera. Repertoár Lotty byl poměrně velký, zpívala mnoho písní z muzikálů, oper a operet dua Brecht & Weill. Objevila se nejen na jevišti, ale i v několika filmech. Dodnes vychází kompilace jejích písní, během druhé světové války působila i v rádiu, slavném Voice Of America, zničeném nedávno náckem Trumpem v obou jeho funkčních obdobích. Ale to je zase jiná kapitola.
Karoline Wilhelmine Charlotte Blamauer se narodila v roce 1898 ve Vídni, ještě za Rakousko-Uherska. Za první světové války odjela studovat do Zürichu a v roce 1921 se vydala hledat práci do Berlína. V roce 1924 potkává Kurta Weilla. Vzali se v roce 1926, rozvedli pak o sedm let později. Znovu se vzali v roce 1937 a byli spolu až do Weillovy smrti v roce 1950. Lotte měla poté ještě tři manžely a též milence a milenky. V roce 1928 přichází role Jenny v Žebrácké opeře. Trojlístek Lenya-Weill-Brecht navazuje v roce 1930 satirickou operou Rise and Fall of the City of Mahagonny. Během finálního období Výmarské republiky nahrávala Lotte Weillovy skladby a angažovala se v divadle i u filmu. Se vzestupem nacismu v Německu se pojilo pronásledování nejen Židů, ale i dalších pro režim nepohodlných lidí, například umělců. Lotte se proto už v roce 1933 stěhuje do Paříže a zpívá hlavní roli ve "zpívaném baletu" The Seven Deadly Sins. Následně se v roce 1935 Lotte s Weillem stěhují do USA.
Během roku 1936 se Lenya s Weillem usídlili v Connecticutu, společně s dramatikem Paulem Greenem a divadelní producentkou a režisérkou Cheryl Crawfordovou. Lotte měla románek s Greenem, s nímž psal Weill muzikál Johnny Johnson. Zajímavostí je, že muzikál byl inspirován románem Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, i když příběh byl naprosto odlišný a zasazený do prostředí americké armády.
Za druhé světové války vystupovala Lotte v divadle a rozhlase až do roku 1945, kdy po neúspěchu role v muzikálu The Firebrand Of Florence s hraním na čas přestala. Na jeviště se vrátila v roce 1950. Coby starší dáma se objevila ve filmech, v roce 1961 ve zfilmování novely Tennesseeho Williamse The Roman Spring of Mrs. Stone. Poté měla ještě výbornou zápornou roli, v roce 1963 hrála v bondovce Srdečné pozdravy z Ruska psychopatickou agentku Rosu Klebb. Vystřelovací kudlu v její botě si z druhé zfilmované bondovky, viděné už v dětství, pamatuji až moc dobře. Hrála i v původní verzi Kabaretu na Broadwayi v roce 1966. Ano, v tom slavném Kabaretu, co se dočkal v roce 1972 filmové verze s Lizou Minelli a Michaelem Yorkem.
Ke konci života byla Lotte Lenya uvedena do American Theater Hall of Fame, konkrétně v roce 1979. Zemřela o dva roky později ve věku třiaosmdesáti let.
Lotte prožila většinu života během šíleného a turbulentního dvacátého století, zažila dvě světové války i proměny populární hudby od opery přes jazz až po spoustu moderních žánrů. Pro dnešní večer doznívá potlesk pro zpěvačku a herečku Lenyu - doufám, že jste si užili první Kabinet hudebních kuriozit v rámci Weed'n'Roll Zinu. Toho, kdo ji neznal vůbec, zahrnula spousta informací, kdo zná The Doors nebo se trochu vyzná ve světě opery a muzikálu, alespoň si spojil další souvislosti. A přesně z toho důvodu jsem založil Kabinet - aby lidé lačnící po příbězích hudby mohli objevovat skryté klenoty, bizarnosti a kuriozity.
Tony Archiv Vrtačka