REPORT - KONCERT   
26.2.2026    
DEPO    
 

Čtvrtek je pro mě většinou už spíš pátek... Čeká mě zkouška, pár pivíček a najednou je sobota ráno… Ale tenhle čtvrtek jsme si to s mou milou nakráčeli nečekaně do plzeňského Depa. S tou zkušebnou to nebylo zas tak daleko. Na podiu nás totiž kromě Studentského Symfonického Orchestru Plzeň přivítali i naši spoluzkušebníci, parta zvaná SKOTAČNÍ KULOMET. Kamaráde, když sem slyšel ten název od někoho v hospodě poprvý, viděl sem hned šílený trashscreamo s českýma textama… Tyvole, víc sem se zmýlit nemohl.

Když zhruba tři roky zpátky za mnou přišel Miki, že slyšel, že máme volno ve zkušebně a že shání prostor pro svůj projekt, vůbec sem netušil, čeho budu svědkem. Popravdě mě to dost zajímalo, protože sem věděl, že v projektu hraje i Chřestýš Šolc a to je velká kapacita! Tak sem si na tajňáka zašel na zkušebnu na jejich první zkoušku… Popravdě… Padla mi okamžitě huba na zem a tajně sem se stal “náhodným kolemjdoucím”, když sem věděl, že maj zkoušku.



Hele říkali, že začnou v sedum, tak dáme pívo v Sally a vyrazíme. Ani příchod celých sedum minut před hlášeným začátkem nás nezachránil… Jelikož fronta tou dobou začínala zhruba 10 metrů od vstupu do areálu Depa. Ve frontě známé i neznámé ksichty a hodně přátelská atmosféra. Jakmile se s mojí milou dostaneme dovnitř, tak už slyšíme mně dobře známý zvuk! Orchestr ladí a sál se plní. Byl sem úplně bez sebe, protože sem očekával hodně. Šel sem tam s jednou myšlenkou v hlavě a ta byla “bude tohle lepší, než muj nejmilovanější živák NOFX v Red Rocks s Bazovým Orchestrem?”. Pokud nevíš o čem mluvím, měl by sis to rychle doplnit. Každopádně odpověď na tuhle mou soukromou otázku jsem dostal dost rychle. A ta i dnes po několika dnech zní - ano! Myslím si, že spojení kapely a orchestru se lépe povedlo Skotačnímu Kulometu. Nejen díky tomu, že to s orchestrem k sobě mají hudebně blíže, ale také kvůli tomu, že skladby Skotačáků jsou prostě už psány pro velkou kapelu.



Kolem nás se na parketu, protože s tím kolik lidí tančilo, se tomu rozhodně nedalo říkat hlediště, rozjelo slušný PEKLO a kapela nám ukázala svou absolutní DOMINANCI! Všude na parketu se tančilo a zpívalo, skvělá atmosféra se šířila tak rychle, že mam pocit, že mi upíjela z piva. NA BARU, NA NA NA BARU nebyla skoro žádná fronta a kapela měla dost soudnosti a nechala nás zhruba v polovině odpočinout a nadechnout čistého vzduchu. Věc, co sem chtěl rozhodně zmínit, byl také hudební souboj. Frontman vs. dirigent. Kytara vs. housle. Po krásných výměnách tónů ale musel pan dirigent uznat, že na Mikiho rozjetý prsty nemá a s uznáním porážky se vrací zpátky ke svému pultu. Po každé skladbě zní ovace a je vidět, že na tohle náš Studentský Symfonický Orchestr opravdu zvyklý není. Zároveň ale bylo vidět, že si to velice užívá. Šest ran padlo, šest piv padlo a my mohli spokojení a plní emocí odejít zpět do Sally na jedno k vystřízlivění.



Jestli sem v průběhu večera měl někdy husí kůži, bylo to během písničky AŽ TU JEDNOU NEBUDU. Miki, kamaráde, to čo bolo? Orchestr šlapal jak smažky pod naší zkušebnou a frontman Miki nám ukázal, že se máme ještě hodně co učit. Za tenhle zážitek Vám, kamarádi, velice děkuji!

Abych nezapomněl, tento skvostný večer vyjde na LP a bude mít celovečerní video záznam.

Choďte na koncerty a jak by řekl můj kamarád: "Buďte na sebe hodný, kundy!" 💚

Květák ☮