O tom, že do naší vesnice s tramvaji mají dorazit legendární Unsane, sem se dozvěděl už od svýho dobrýho kamaráda někde na baru při svitání, ještě předtím něž to bylo oficiálně vykopnuto a přesto sem nebyl přesvědčen, že se tak stane. Až plakát v našem oblíbeném Divadle pod lampou mě v tom utvrdil. Už tehdy bylo jasný, že si tenhle koncert nenechám ujít, jakožto až fanatický fanda téhle kapely (dnes chápej jako člověk, pro kterého je hudba velmi důležitá a nebere ji jen jako nějakej přívěšek k životu).

Koncert začal přesně ve 20h, jako předkapela byla vybrána dobře známá formace Boost, už od začátku bylo jasné, že zvuk bude parádní, popisovat tady výkon chlapců je téměř nadbytečné. HC mašina, která má prostě vše a hlavně ještě spoustu věcí navíc. Boost mísí klasický HC s mnoha vlivy od stoneru, thrashe, až třebas někam k post punku či alternativě. Kytary se vzájemně kroutí jako dva hadi, co se chtějí kousnout do prdele, bicí tepou a basa na všechno dohlíží jako vrátnej, co nikdy nespí. Zpěvák Šlesík civilně proklamuje na týhle víc než solidní HC procházce, občas se zjeví i postapo vokálek Sochyho, kterej doplní celý tohle menu.

Následuje pár cigaret a pivíček a nervózní postávání před klubem.

Unsane zahajují. Tahle tříčlenná banda nepotřebuje pro svou produkci opravdu žádný kudrlinky, od první chvíle se množí v publiku významné ohrnování spodního rtu či cenění zubů. Během večera jsme zcela logicky slyšeli věci převážně z alba Occupational Hazard z roku 1997, ke kterému Unsane jedou výroční tour. Set byl doplněnej ale i klasickýma hitama, samozřejmě nechyběla Scrape a pro mě asi vrchol setu Against the grain. Feedbacky, prolamování Telecasteru hučelo sálem, jeden song střídal druhej. Unsane v podstatě celou svojí karieru zpracovávají jednu náladu nebo chcete-li jeden pocit a to, že jsi trochu zklamanej a pořádně nasranej. Někdo namítne, že všechny jejich desky zní stejně a že se kapela nikam neposouvá, na to bych řekl jenom - ale hovno. Každá deska je trochu jiná, jen se prostě nevzdalujou ze svýho pískoviště, ale písku, co je třeba prosejt a ještě jste ho neměli v dlaních, je furt dost, jsou to takový AD/DC noise rocku. Závěrem zahráli Only pain, o které Chris Spencer prohlásil že je to asi nejlepší skladba, kterou kdy napsal. Myslím, že pak byly dva přídavky a byl konec.

Závěrem - co dodat? Asi už nic, jen snad - choďte na koncerty, každej člověk, co se na to nevysere, se počítá.

Následující hodiny potom zmizely v mlžném oparu zasvěcených debat a přátelství.

Doporučení na závěr - dejte si poslední desku Unsane s názvem Sterilize (2017) nebo projekt zpěváka s názvem Human Impact se členy Swans nebo Cop Shoot Cop.

Ad.ámo